Kandidáti

Do Slatiňan za štěstím

„Zdravím, Lucko. Slyšela jsem, že se budete stěhovat.“

„ Ahoj Natálko. Jsem ráda, že voláš, chtěla bych si o tom s někým popovídat. Mám zatím hodně starostí, ale nezašla bys zítra večer na kafčo?“

„Ráda, vždyť jsme si už dlouho nepovídaly. Těším se na novinky, třebas Ti i pomůžu, když budeš chtít. Tak zítra v sedm v naší kavárně, na shledanou, Luci.

Natálie se vyspala dobře a těšila se na setkání s Luckou. Lucie se v posteli převalovala, dlouho nemohla usnout,trápí ji pořád to stěhování, naopak manžel vedle ní spokojeně odfukoval, ráno v půl sedmé se k nim do postele přihnaly děti tříletý Adámek a sedmiletá Anetka. Chtěly se pomazlit a hrát si s oběma rodiči, patřičně k tomu výskaly. Ráno jako vyšité Lucii opravdu neuklidnilo. Chtěla si promluvit s Radimem o tom stěhování, ale raději se stáhla zpět a vzpomněla si na Natálku, svou dlouholetou kámošku, která ji má přečtenou a zároveň ji nikdy nezradila. Určitě jí pomůže najít cestu ven z jejích starostí. Den proběhl podle předem narýsovaného plánu ve znamení děti a rodina. Odpoledne se Radim vrátil z práce jako obvykle, přitulila se k němu, dali si pusu, přivítal se s dětmi, které se ho odmítaly vzdát, a tak Lucie jen křikla, že odchází na kafe s Natálkou a že neví, kdy se vrátí. Děti ani manžel ji snad ani nevnímali, ale Lucie ví, že Radim se umí postarat. Natálie na Lucii radostně mávala a číšník v kavárně ji též nevtíravě přivítal, Lucka si objednala své oblíbené frappé macchiato a spokojeně usedla ke stolku.

„No tak Luci, kam se mně to teda vlastně stěhuješ?“

„To asi nebudeš znát, je to malé město, jmenuje se to Slatiňany…“

„Jé, co blbneš, tam bydlí moje oblíbená babí .“

Koně

„Ty, Naty, ty seš můj poklad, ty to tam znáš?“

„No jo, to vůbec nemusíš mít obavy, tam je hezky, já tam teď jezdím dost často, pomáhám totiž babí tajně s volebním programem, ona kandiduje do místního zastupitelstva a v rodině to nikdo netuší, dokonce ani děda Tomáš, to je psina, viď… A vůbec, jak jste na Slatiňany přišli?“

„Radimova firma tam má pobočku a on jí má šéfovat, tak mu nabídli i hezký domeček se zahradou. To víš, docela bych se těšila, ale nikoho tam neznám a co tam budu dělat?“

„Nic se neboj, seznámím Tě s naší úžasnou babí a ona Ti pomůže. A o práci taky nemusíš mít strach, seš kadeřnice a ta se hodí všude. Jak jsem říkala, babča Ti fakt pomůže a lidi tam jsou vesměs taky fajn, aspoň sousedé určitě.“

„A co děti, je tam škola, školka, dětská lékařka, sportovní vyžití, a tak, prostě víš z čeho mám strach, není to zapadákov?“

„Ježíš vůbec ne, je to blízko Chrudimi, Pardubic a Slatiňany mají vše, co budeš potřebovat. Školu, ZUŠku, školku a sportoviště, navíc krásný zámek s parkem, který se teď revitalizuje, a okolí, to budeš čučet. V Kunčí je obrovitánský rybník, na který jsme chodili s bratranci bruslit a v létě na tajňačku chytat kapry, ve Škrovádě jsou prima lidi, příjemné hospůdky a pískovcové skály, do Trpišova dojedeš s kočárkem po pohodlné silničce klidně na in - linech, dáš si něco dobrého v hezké restauraci, pak se vrátíš kolem malebných kochánovických rybníků podhůrskými lesy, zablbnete si s dětmi na Kočičím hrádku a kolem Monaca profrčíte zpátky do Slatiňan třebas třešňovkou nebo parkem. Prostě je to tam nepohodu. A v budoucnu teprve uvidíš! Babča a to její sdružení dvou stran chystají super program, aby se ve Slatiňanech dobře žilo takovým mladým rodinám, jako je ta Vaše i staříkům jako je moje aktivní babča, omladině jako jsou mí praštění bratranci a bezva lidem jako je moje teta se strejdou, prostě všem rozumným občanům. Doufám, když teď budete stoprocentní Slatiňáci, tak dáte babče a jejímu seskupení své hlasy v podzimních volbách. To mě babča pochválí, až jí řeknu, kdo se k nim stěhuje a Ty holka, nevěš hlavu, mazej balit a do Slatiňan se těš!“

„Ty Naty, nezní to až moc hezky, není to trochu přitažené za vlasy?“

„Lhala jsem Ti někdy snad, kámoško?“

„Ne, musím uznat, že ne.“

„No vidíš, tak já Tě naladím ještě s tím jejich programem, jo. Chtějí starostu, aby fakt starostoval, dokonce vymysleli i výjezdního úředníka, abys třeba Ty nemusela na úřad, když budeš něco potřebovat, ale úřad přijde za Tebou. To je super, pro Tebe mladou mamku i pro nemocné staříky. Nechtějí investovat do nesmyslných projektů, ale popelnice budou zase vyvážet každý týden, budeš s kočárkem jezdit po upravených chodnících, nebudeš muset přemýšlet, kdo Ti o prázdninách pohlídá Adámka, protože školka bude zavřená jen 14 dnů…“

„To vypadá opravdu na pohodu, ale s námi v domečku bude bydlet i Radimův stařičký pradědeček, co budu dělat, až pojedeme třeba na dovolenou, tady nám na něj dávala pozor pečovatelská služba, bude něco takového i ve Slatiňanech?“

„Samozřejmě, neboj, Luci, i na to jejich seskupení myslí. Podporují vytvoření denního stacionáře pro méně soběstačné seniory.“

„Hele, Naty, Ty seš snad kouzelnice, ale já se do Slatiňan snad začínám těšit a to seskupení kolem Tvé babí budeme s Radimem určitě volit, protože vypadají na spolek rozumných a zkušených lidí. Děkuju, seš moje nejlepší kámoška.“